Česká republika má za sebou první kolo přímé prezidentské volby. Do finále z devíti uchazečů postoupili dva - bývalý premiér Miloš Zeman a ministr zahraničí Karel Schwarzenberg. Média v posledních dnech volbu i její blížící se druhé kolo rozebírala z různých úhlů. Jeden důležitý pohled je však nutné speciálně vyzdvihnout.
Volby hlavy státu se totiž v mnoha ohledech nesou „ve stínu“ Václava Havla. K exprezidentovi, který zemřel v prosinci roku 2011, se totiž obracelo hned několik kandidátů. Tím první „Havlovcem“ v řadě je pochopitelně Karel Schwarzenberg. Nynější šéf diplomacie začátkem 90. let působil na Pražském hradě jako Havlův kancléř. „On byl hrozně příjemný nadřízený, hodně se zajímal o to, co dělám,“ vzpomínal Schwarzenberg po Havlově smrti pro tisk na tehdejší spolupráci. (Oba muže, kteří se seznámili v 80. letech, již ale za předchozího režimu spojoval nejen intenzivní zájem o lidská práva.)
Přátelství Schwarzenberga a Havla bylo dlouhodobé. Schwarzenberg nyní v rámci své kandidatury zdůrazňuje, že chce na Havla navázat. K šéfovi strany TOP 09 proto míří velká část hlasů těch, jimž duch Václava Havla na Hradě chybí. A to i přesto, že někteří příslušníci této skupiny jsou zklamáni současnou vládou i Schwarzenbergovou dlouhou úzkou spoluprácí s jeho stranickým místopředsedou a ministrem financí Miroslavem Kalouskem, kterého provází pověst kontroverzního politika.
Na Havlův odkaz, především na jeho morální rozměr, sázela i další prezidentská kandidátka Táňa Fischerová, která má za sebou činnost v mnoha občanských sdruženích. „Znám ji dlouho a věřila jsem, že speciálně mladí lidé v ní budou vidět pokračování uvažování Václava Havla, protože ona mu byla velice blízká,“ řekla o Fischerové její dlouholetá kamarádka zpěvačka Marta Kubišová.
Jistý „havlovský“ rozměr kandidatuře dalo to, že ji podpořila Strana zelených, kterou Havel zejména v posledních letech svého života otevřeně podporoval. „Chceme pozvednout hlavu a mít možnost volit někoho, kdo nabídne více věrohodnosti, širší pohled na svět a pokračování toho, co do prezidentství vtisknul Václav Havel,“ uvedl v souvislosti s kandidaturou herečky Táni Fischerové šéf strany Ondřej Liška.
Táňa Fischerová, kterou mnohá média považovala za největšího outsidera voleb, nakonec dopadla nad očekávání, když dostala 3,23 procenta hlasů a z devítky uchazečů o Hrad za sebou nechala hned dva protivníky – kandidáta ODS Přemysla Sobotku a kandidátku Suverenity Janu Bobošíkovou.
U dalších kandidátů se přímá havlovská linka hledá trochu obtížněji, byť je to stále možné. Kandidátka lidovců Zuzana Roithová tak třeba hovořila o tom, že by na Hradě ráda navázala na důstojnost a morální kredit, které České republice Havel dokázal svého času vrátit. Podobně Jiří Dienstbier, kandidát ČSSD, jehož volili zejména sociální demokraté „nezemanovského“ střihu pro Českou televizi uváděl, že by se rád Havlovi přiblížil v tom, jak dokázal pojmenovávat reálný stav české společnosti.
U Dienstbiera je navíc možné nalézt i jeden další rozměr, který „duši“ havlovského voliče lákal. Jiří Dienstbier podobně jako jeho stejnojmenný otec, někdejší československý ministr zahraničí, platí u veřejnosti za prototyp slušného politika. Jiří Dienstbier starší navíc spolu s Havlem patřil mezi nejvýznamnější postavy disidentského hnutí za minulého režimu.
Spojovat další skupinu kandidátů – Jana Fischera, Vladimíra Franze – s Havlem je prakticky nemožné. Statistik a bývalý premiér Jan Fischer rozhodně pro typického havlovského voliče nebyl nijak zajímavý. Fischer v tomto ohledu, stejně jako v mnoha jiných, působil nevýrazně. Výtvarník Franz pak sbíral zřejmě především protestní hlasy. Během kampaně se ukázalo, že rozhodně prezidentský formát není. Některé jeho odpovědi na otázky, které zazněly v televizních debatách, působily spíše komicky.
Poslední hrstka uchazečů o Pražský hrad pak v řadě aspektů symbolizuje to, co Havlovi nebylo vůbec vlastní. Miloš Zeman, který první kolo volby vyhrál, přitahuje voliče, kterým i dnes Havlovo veřejné působení vadí. Zemana podpoří i komunisté a v některým diskusích na internetu je možné číst to, že jeho voliči Schwarzenberga označují za „pravdoláskaře“ – tedy mu pejorativně vyčítají spříznění s Havlem. I v zemanovském táboře je ale možné vypátrat hlas, který Václava Havla vzývá. „Vnímám ho jako prezidenta, který může změnit poměry v této zemi. Pro mě je jasná linie Masaryk, Havel a Zeman,“ řekl hudebník F.R. Čech o Zemanovi. (Tento výrok je možné nalézt na webové stránce Zemanovy kandidatury.)
Tato slova jsou ale mezi „zemanovci“ ojedinělá a tento konstrukt navíc působí lehce úsměvně. Zeman nikdy neměl k Havlovi nijak zvlášť blízko, naopak se s Václavem Klausem dokázal domluvit na takzvané opoziční smlouvě, která politickou scénu v letech 1998-2002 nezdravě zakonzervovala.
U dalších dvou jmen má cenu se zastavit jen krátce. Senátor Přemysl Sobotka byl, jak již bylo řečeno, kandidátem ODS. Jako takové je mu vlastní spíše „klausovské“ - tedy „protihavlovské“- vidění světa. Končící prezident Václav Klaus se totiž vždy úporně vůči Václavu Havlovi vymezoval. Klausem se zaštiťuje i Jana Bobošíková, která se svou někdy až fanatickou protievropskou rétorikou a zploštěným viděním světa reprezentuje nacionální element politické scény stojící z principu proti Havlově snaze o všeobecné porozumění v Evropě.
V minulosti se někdy opakovalo klišé, že podpora Havla pro daný politický subjekt nebo kandidáta znamená nevýhodu. Nebyla to pravda. Tyto volby ukázaly, že osobnost typu Václava Havla, která symbolizuje hodnoty jako slušnost nebo morální pevnost, Čechům chybí. Všichni kandidáti, kteří se Havlem více či méně zaštiťovali, uspěli.
V posledních letech se v Česku hovořilo o tom, že politická kultura upadá. Toto hlasování po minulé prezidentské volbě v roce 2008, kterou provázela řada skandálů, představují jistou naději na zlepšení. Přispívá k tomu i to, že kandidáti zaštiťující se Václavem Havlem dostali tak velké množství hlasů.
Petr Janoušek
Autor je novinář.